Zelňáky

Jako jihočeský patriot se snažím šířit mezi zbytek národa (momentálně mezi lidi na Vysočině) standardní jihočeské výrazy jako třeba kropáč nebo pikador. navíc mě překvapilo, že mimo hranice jižních Čech zná málokdo tak dobrou věc, jako jsou zelňáky. Náš syn jim říká "kouzelňáky". Jsou to (většinou) křupavé placky z kysaného zelí, mouky a tuku. Jí se buď k pivu, vínu a nebo jen tak, když už máte sladkého až po krk. U našich se zelňáky dělají obvykle k večeři a k nim pořádný kotel čaje.

Dělám poměr surovin následně: stejné množství mouky jako vymačkaného zelí, plus poloviční množství tuku (většinou sádla, ale dává se i sádlo v kombinaci se škvarky a já dneska v nouzi dalo máslo, když jsem doma nic jiného neměla). Takže dneska jsem dala:

• 300 g zelí (váha po vymačkání přebytečné vody)
• 150 g jemné celozrnné mouky 
• 150 g hladké mouky 
• 150 g rozpuštěného másla (sádlo je lepší)
• sůl a kmín 

Zelí jsem pokrájela na drobno a smíchala s ostatními surovinami. Dala jsem na 10 minut vychladnout a ztuhnout do lednice a pak jsem vyválela na pomoučeném vále tenkou placku. Skleničkou pak vykrajuji kolečka, které vyhřaduji na plech s pečicím papírem. Peču na 180 °C 20 až 25 minut, dokud nezačnou lehce hnědnout. A na závěr rada - je lepší použít nějaké výraznější zelí, jemná chuť je v tomto případě na škodu. A jste-li masožrouti, nebojte se použít pomleté škvarky, budete zaručeně nadšení ;-)